Erg. am Ende viell.: δακτύλο̣υς̣ (oder δακτύλο̣υν̣) χ[ρυσ- τεταρτῶν x ὡς εἶναι ἐπὶ τὸ αὐτό], S. Russo, I gioielli nei papiri, S. 37, zu Nr. 34.