σ̣υ̣[νε]υ̣δοκο̣[ῦν]τός μ[οι (B.L. 1, S. 280) → μ̣ε̣τ̣᾽ ε̣ὐδοκ̣[ήσ]ε̣ως τ[οῦ (?), P.J. Sijpesteijn, Z.P.E. 76 (1989), S. 216 und Anm. 14 (am Original).